Čtu si tak, že Andrej zase bude mít starosti, ohledně, co se dotací týče. Podle novin, je to jasná věc. Podle novin. Ono, kdybych měl žít podle novin, nevycházím z údivu. Za mlada v „blahém” totáči pokud se mě někdo zeptal jak se mám, odpověděl jsem: „Podle novin frajere/frajerko.” A bylo jasno. V novinách planuly zářné zítřky, dnes vládne jedině tak svrab a neštovice.
Novináři to nemají lehký. I ten kovář, co ukradl tu dvě stě kilovou kovadlinu, to měl zřejmě lehčí, když ji táhl domu do kovárny. Ale přišel bolševik, kovárnu mu i s kovadlinou zabral a zas nic. A podle novin, jak se zdá exbolševik, se vrátil ke starým zvykům. Jo bývalý bolševik a bývalý černoch. O to se snažil i Michael Jackson. Být bývalým černochem, ale nikdo mu to nevěřil. Ani se nedivím.
Jo, ono přesvědčit, že už nekradu, jsem slušný kluk, co se na cizí majetek křivě nepodívá, není lehké. Stejně tak to nemají lehké bývalí hráči, alkoholici a feťáci. Také jim málokdo věří, že se polepšili. A že jim ono polepšení vydrží. Sice v nebi se více radují z polepšeného hříšníka, než z deseti spravedlivých, ale asi větší dřina je zůstat tím spravedlivým.
Toho spravedlivého nikdo nepochválí, všichni mají za to, že jen markýruje. I Církev svatá, katolická více zkoumá ty spravedlivé, co mají být blahoslaveni, nebo za svaté prohlášení, než ty hříšníky. Pravda z mnohých hříšníků se stali i svatí. Což také není jednoduché, napravit se ještě vydržet ono podezírání.
Taková manželka abstinujícího alkoholika, hráče, feťáka má vždy po ruce argument poslední záchrany v debatě. „Jen si vzpomeň, co jsem si vytrpěla, když jsi…” A většina těch hochů, neřekne: „měla si důvod se mnou být, když jsem chlastal, fetoval, nebo hrál.”
A pokud se dokáže zbavit pocitu viny, litovat jednou a upřímně, klidně řekne: „Měla si důvod se mnou být, něco ti to poskytovalo a jestli argumentuješ minulostí, kterou nikdo z nás nezmění, pak se zamyslím, jestli chci být v takovém vztahu, kde mě někdo pořád manipuluje do pocitu viny.”
Ano, musí tam být lítost, náprava, pokání a potom nastane odpuštění. Ale tohle často opakuji a nesmí se minulost připomínat, pak se opravdu má každý/á právo zamyslet, jestli mu ten vztah za to stojí. Bez ohledu na minulost. Mě osobně by za to nestál. Nemám potřebu být manipulovaný pomoci pocitem viny. Klidně bych takové dámě řekl: „Rozhlídni se kolem sebe, vidíš je? A mnohé z nich, by si daly říci. A ty můžeš si najít spravedlivého a já, tu která mě bude mít ráda i s tou minulostí.”
Jo, na takovou řeč musí mít člověk odvahu, musí si být vědom svých možností, mít sebedůvěru, opřenou o svou zkušenost, že mnohé svedl a nebyly v jeho životě jen samé maléry a chyby. Tomu se říká sebevědomí. Být si vědom! Měl jsem dnes klienta. Osm let abstinoval, osm let poslouchal, jak mu nevěří, že se nenapije, jak s ním byla aspoň zábava, když se napil.
Tak se napil a nestačila se divit, napil se několikrát. Tak rusky, je to Rus. A vymalováno. A ona nějak už nevěří, že s ním byla větší legrace, když pil. Ona recidiva je vždy mnohem horší a dost často, se kdysi ze slušného opilce, co se jen usmíval, stane hovado. Mnohem horší hovado, než kdysi. A pak je teprve „veselo.”
Týká se tohle i žen, abych na ně nezapomněl. Nejsou lepší v těch recidivách a ten pohled, alespoň z mého hlediska je mnohem a mnohem horší, než na nalitého chlapa. A nevěřte tomu, že Rusové uhrají s kořalkou remízu. Ani náhodou. Stejně Poláci, Slováci, či Moravané. Omyl, a některé manželky/partnerky, manželé/partneři jen máloco pochopí. Jim jde o moc nad těmi chlapy/ženami. Z toho důvodu je potřebují mít provinilé. Protože nikdo k nikomu není připoutaný/á řetězem. Jo jo.
